Hra 17: Willy Walker (1985) & Jet-Set Wily (1986)

Willy Walker & Jet-Set Wily

Vývojář: Karel Šuhajda

Vydavatel: 4004/482 ZO Svazarmu

Vydáno 1985 & 1986 pro PMD 85

Žánr: Plošinovka

Počet hráčů: 1

Stav: Dokončeno

Karel Šuhajda byl jedním z předních tvůrců na PMD 85, přičemž Horác a Pavouci (1985) a právě Willy Walker byly jeho prvotinami. Jak vidíte, spojil jsem do jednoho článku i hru Jet-Set Wily, protože to je v podstatě úplně ta stejná hra. Proto jsem se rozhodl, že ji znovu hrát nebudu a to také z důvodu, že mi v emulátoru paradoxně fungovala hrůzostrašně a i když jsem ji spustil, nedala se v podstatě hrát. Jen zmíním rozdíly mezi těmito dvěma hrami:

• Jet-Set Wily by měla být optimalizovaná pro novější model PMD 85-2. Původní hra je totiž dost "udýchaná" a pomalá. 
• Texty a názvy úrovní jsou v v novější verzi ve slovenštině.
• Zatímco v původní verzi je prý hra "podle zahraničních materiálů", což může znamenat cokoliv v přepracované verzi autor přiznal konkrétně inspiraci hrou Jet-Set Willy ze Spectra od Matthew Smitha a samozřejmě tak i hru přejmenoval. Všimněte si, že ve slově "Wily" a "Mathew" mu chybí písmeno. 

Začátek hry v ložnici, kde jsou 3 sebratelné předměty

Původní Jet-Set Willy začínal ve vaně

Hra se tedy inspirovala ve hře Jet-Set Willy (1984) ze Spectra, což je pokračování Manic Minera. Podstatou je pohybovat se po obrovském domě složeném z 60 obrazovek, které jsou navzájem propojeny a sesbírat všechny předměty. Hra je klasická plošinovka, ve které musíte předvádět občas velmi obtížné skoky a zároveň se vyhýbat nepřátelům a nepadat z moc velké výšky, protože jinak se zabijete. Pokud se tak stane, objevíte se na aktuální obrazovce znovu, ale odečte se vám jeden sebraný předmět, který se vrátí na svoje místo. 

Ve hře také běží čas. Začínáte v 7:00 a musíte vše stihnout do půlnoci. Pokud máte všechny předměty, můžete dojít do jídelny, kde konečně dostanete večeři od své manželky Marii (v původní verzi jste chtěli dojít do ložnice). Je nutno zdůraznit, že toto není port - levely jsou jiné, stejně tak tu chybí některé pokročilejší věci jako houpající se lano, apod. Také připomenu, že něco podobného jsme tu už měli v podobě hry Itemiada (1985) pro Spectrum.

Mapa celé hry; zdroj: pmd85.borik.net

V popisu na fanwebu se píše, že je třeba sebrat "více než 80 předmětů", což je hodně nepřesné, protože po dohrání můžu potvrdit, že jich je ve hře přesně 256 ! Ten poslední (večeře) je v jídelně a jeho sebráním hra končí. Než se tam ale dostanete, tak se pořádně zapotíte, protože hra je brutálně obtížná. Vážně - nemám rád Karla Šuhajdu, protože tohle byla už doslova šikana. 

Ve hře budete muset ukázat:

1. Dobrý orientační smysl - což já moc nemám, takže díkybohu (nebo spíše Vlastimilu Veselému) za tu mapu výše. Já bych si jí stejně ze screenshotů poskládal sám, ale tohle mi dost ulehčilo práci. Dům je opravdu zajímavě vymyšlený a často musíte přemýšlet jak a kudy dál. 
2. Ninja skills - tenhle výraz používám až příliš často, ale když ono to jinak nejde. Na mnoha místech musíte předvést na pixel přesné, na desetinu sekundy časované skoky a to ještě občas v nějaké sekvenci, kdy se nemůžete zastavit, protože jste třeba na pohyblivé podlaze. Dostal mě moment, kdy jsem musel podlézt ducha tak, že jsem se trefil do jeho "vlnění". V podstatě jsem měl půlku hlavy v něm. To už těsnější být nemohlo. 
3. Trpělivost - některé skoky či sekvence skoků jsem dělal bez přehánění asi 100x. Díkybohu za savestates v emulátoru. Bez nich je to absolutně nehratelné. Testoval to tehdy vůbec někdo, zda-li je v lidských silách to dohrát? 
4. Logické myšlení - ač se to na první pohled nezdá, jedná se z půlky o logickou hru. Jako v hodně tehdejších plošinovkách, i tady je skákání hodně specifické - máte fixně danou vzdálenost a výšku, do jaké skáčete, což dost podstatně mění celou hru. Zdají se vám levely podle mapy jednoduché? Nejsou! Zkuste si to a uvidíte. Samozřejmě pokud spadnete z větší výšky, je to konec. A do toho pohybující se nepřátelé a různé odrážející se střely. Vždy, než začnete někam skákat, je nutné se zastavit a v hlavě si představit jak a kam skákat. 

Myslíte si, že vyskočit na tenhle žebřík je něco snadného? Ne, tak to opravdu není! Vždy totiž žebřík přeskočíte a pádem z výšky se zabijete. Podařilo se mi to až nějakým zvláštním exploitem v ovládání, který nedokážu zopakovat.

Sebrat tyto dva předměty, které si hlídala pohybující se rakev bylo také obrovsky obtížné.

Co je opravdu nemilé je rychlost hry. Jak se píše na fanwebu:

"Hra je žalostne pomalá a hrať ju dlhší čas je veľmi obtiažne vďaka lenivosti hlavnej postavičky, ale aj kvôli blikajúcim spritom, ktoré po čase doslova vyrušujú."

Postava je opravdu příšerně pomalá a některé obrazovky běží pomaleji, než jiné. Díky tomuto citátu věřím, že to není chyba emulátoru, ale hra nebyla prostě ideálně naprogramovaná. Dá se to z části pochopit, protože se jedná o jednu z prvních her na PMDčko. Blikající sprity ovšem chápu a nevadily mi - jak jinak označit sebratelné předměty, když tu nejsou barvy?

Do téhle pasti se lze dostat velice snadno.

"Jak tu hru ještě více ztížit?", přemýšlel asi Karel Šuhajda. A vymyslel speciální obrazovky, ze kterých není úniku. Ta první se jmenuje "Prostorový uzel Dr. Mortea" (nevím jestli to má na něco odkazovat) a oba východy vlevo i vpravo vedou na stejnou obrazovku. Jste prostě v pasti a musíte reloadnout.

Další ošklivá past

Druhá obrazovka se jmenuje "Spi sladce" a můžete do ní jen spadnout zezhora, načež vás okamžitě zabije jedna ze dvou střel. Jakmile umřete, objevíte se nahoře znova a ocitnete se v nekonečném cyklu, kdy jen dokola umíráte a přicházíte o životy (předměty).

Jedna ze stěn se dá proskočit, načež můžete sebrat předmět a spadnout do sklepa.

Kromě toho tu máme různé "secrets" jako je třeba tajný vchod to sklepa. Ten je také trochu speciální v tom, že tam nevidíte, což je problém, protože kromě schodů dolu tam je též velmi snadno přehlédnutelný předmět.

Není to normální bludiště, protože pořád musíte skákat po plošinkách. Teď zrovna na jedné stojím.

Neviditelné plošinky má také "soukromé bludiště", které nejdříve vypadá šíleně, ale ve finále to rozhodně není nejtěžší část hry, protože plošinky jsou uspořádané pravidelně. V bludišti jsem sebral svůj 255. předmět a začal jsem se strachovat, že jsem někde jeden přehlédl a má jich být 256 (klasické číslo). Jak jsem již ale prozradil, v tento moment už mě manželka pustila do jídelny (předtím mě okamžitě zabila) a já tak mohl sebrat poslední předmět - svojí večeři!

Manželka (duch vlevo) mě konečně nechala projít do jídelny, kde se chystám sebrat večeři v levém horním koutě.

Z téhle hry vyplývá jedno ponaučení - mějte doma uklizeno, protože jinak se z toho zvencnete a možná ještě ani nedostanete večeři. Žádný klon Jet-Set Willyho nechci hodně dlouho vidět. 

Vítězný screen. Ne Karle, nezahraju. 

Verdikt: Podařený design hry v mých očích pohřbívá naprosto přestřelená obtížnost, která je někdy až absurdní. K tomu si připočtěte špatnou optimalizaci a pomalost postavy. Je to škoda, protože jinak se mi hra líbila. 
Hodnocení: ***/10